• Na tvorbě těchto webových stránek se nadále pracuje

2# Něco o penězích

Nespolkli jsme všechnu moudrost světa, ale hledali jsme řešení. Našli jsme ho v minulosti. Ano téměř před sto lety jistý podnikatel Silvio Gesell přišel s myšlenkou, že by bylo super, když by peníze ztrácely na hodnotě a tím pádem by je nikdo nezadržoval. Podnikatelé by více prodávali a lidé by se měli lépe, protože by bylo dost práce pro dělníky, ti by si vydělali a snažili se utratit, aby o moc nepřišli. Černý petr ve formě peněz by tak skončil v kapse podnikatelů, kteří by rádi nesli tíhu oné ztráty. Nicméně se nedožil toho, kdy jedno Rakouské městečko proměnilo tento prostý nápad ve skutečnost: Městečko se jmenuje Wörgl a stalo se to vše od července 1932 do podzimu 1933. V roce 1932 se nezaměstnanost ve Wörglu prudce zvýšila, městská samospráva následkem daňových výpadků dlužila přes 1,3 milionu rakouských šilinků a její hotovost dosahovala jen 40 tisíc šilinků. Následkem toho došlo k přerušení veškerých veřejných prací. Starosta Wörglu Michael Unterguggenberger nechal natisknout pracovní certifikáty v nominální hodnotě jednoho, dvou a pěti šilinků, které nesly zápornou měsíční jednoprocentní úrokovou míru, což držitele stimulovalo k jejich rychlému utrácení. K zachování platnosti certifikátu bylo totiž nutné každý měsíc zakoupit kolek ve výši jednoho procenta jeho hodnoty, který musel být nalepen na přední stranu. Zároveň bylo možné tuto alternativní měnu přeměnit na šilinky za 98 procent jejich nominální hodnoty. Pro případ hromadné konverze uložila samospráva odpovídající částku v šilincích do místní banky, které sloužily jako krytí a zároveň přinášely městu úroky. Místní obchodníci i obyvatelé přijali certifikáty s nadšením, navíc v nich bylo možné platit i místní daně. Za celou dobu experimentu bylo emitováno (vydáno) přibližně 34,5 tisíce certifikátů, jež napomohly k uskutečnění veřejných prací v rozsahu sto tisíců šilinků. Dodnes lze v tyrolském Wörglu nalézt most s nápisem, že byl postaven právě za pomoci pracovních certifikátů. Ty obíhaly třináctkrát rychleji (některé odhady dokonce mluví až o dvacetinásobné rychlosti a objemu vytvořeného zboží a služeb téměř za patnáct milionů šilinků – pozn. red.) než oficiální měna, a staly se tak katalyzátorem místní ekonomiky. Výnos města z místních daní se během trvání experimentu téměř zdesetinásobil z 2400 šilinků na 20 400 šilinků – lidé totiž platili daně dopředu, jen aby nemuseli kupovat kolek nutný k prodloužení hodnoty certifikátů. Zároveň poklesla nezaměstnanost ve městě z 21 na 15 procent, přičemž ve zbytku země naopak lidí bez práce přibývalo. Noviny psaly o „zázraku z Wörglu“. Z Paříže do tyrolského maloměsta s pouhými čtyřmi tisíci obyvateli přicestoval tehdejší ministr financí a pozdější francouzský premiér Édouard Daladier a z USA zase ekonomický teoretik a poradce americké vlády Irving Fisher. Zároveň se více než stovka rakouských obcí rozhodla, že napodobí příklad z Wörglu. K tomu však nedošlo, protože na základě stížnosti Rakouské národní banky byly pokračování experimentu v tyrolském maloměstě i pokusy o jeho napodobení kdekoli jinde zakázány soudem.

Začali jsme přemýšlet, co se tedy dělo s tím jedním procentem a vyšlo že to byl vlastně příjem města. Pak už jen stačilo začít počítat a nastavit parametry moderní doby. Díky nynějším technologiím, lze vše uskutečnit v poměrně krátké době. Potřebujeme aby v těchto těžkých časech lidé táhli za jeden provaz. Tento národ to už několikrát dokázal. A dokáže to zase. Svoboda pro každého a bez rozdílů.