• Na tvorbě těchto webových stránek se nadále pracuje

O E-koruně

Na chvíli se zastav a zkus si představit svět, ve kterém nejsou složité daně, sociální a zdravotní pojištění, přesto je vše minimálně dvakrát lepší. Důchody jsou dvojnásobné a odchází se do nich v 55 letech. Dvakrát více peněz ve zdravotnictví zvyšuje kvalitu odvětví a ocenění lidí v něm pracujících. Dvakrát více peněz ve školství vychovává samostatně a pokrokově myslící generaci. Svět, kde stát investuje do samostatnosti, soběstačnosti a do technologií, které ulehčí a zlepší život každého občana. Svět, který vedou lidé, jejichž každý čin je veden ku prospěchu všech. Svět úplné a opravdové svobody, ve kterém lidé spolupracují, aby byl život lepší a kvalitnější. Svět, kde peníze nejsou cílem, ale cestou k dosažení všeobecného blaha. A teď si upřímně řekni, jestli se dnešní svět alespoň zdaleka podobá tomuto? Ne. Rozhodně nechceme, aby sis zoufal, protože Ti řeknu velikou pravdu: tento svět je možné stvořit a to ne za 100 let, ani za 10 let, ale již během jediného roku. A vše záleží pouze a jen na svobodné vůli každého člověka. A také touze, pro to něco udělat. A to něco znamená - připojit se k nám, k lidem. Jen my lidé si to můžeme pro sebe takto zařídit. Vůle je krásná věc, ale jak to udělat? My lidé jsme dlouho na tom pracovali a hledali. Pak jsme objevili nápad jistého Silvio Gesella a dokonce jedno Rakouské městečko, které jeho nápad proměnilo ve skutečnost:

Městečko se jmenuje Wörgl a stalo se to vše od července 1932 do podzimu 1933. V roce 1932 se nezaměstnanost ve Wörglu prudce zvýšila, městská samospráva následkem daňových výpadků dlužila přes 1,3 milionu rakouských šilinků a její hotovost dosahovala jen 40 tisíc šilinků. Následkem toho došlo k přerušení veškerých veřejných prací. Starosta Wörglu Michael Unterguggenberger nechal natisknout pracovní certifikáty v nominální hodnotě jednoho, dvou a pěti šilinků, které nesly zápornou měsíční jednoprocentní úrokovou míru, což držitele stimulovalo k jejich rychlému utrácení. K zachování platnosti certifikátu bylo totiž nutné každý měsíc zakoupit kolek ve výši jednoho procenta jeho hodnoty, který musel být nalepen na přední stranu. Zároveň bylo možné tuto alternativní měnu přeměnit na šilinky za 98 procent jejich nominální hodnoty. Pro případ hromadné konverze uložila samospráva odpovídající částku v šilincích do místní banky, které sloužily jako krytí a zároveň přinášely městu úroky.
Místní obchodníci i obyvatelé přijali certifikáty s nadšením, navíc v nich bylo možné platit i místní daně. Za celou dobu experimentu bylo emitováno přibližně 34,5 tisíce certifikátů, jež napomohly k uskutečnění veřejných prací v rozsahu sto tisíců šilinků. Dodnes lze v tyrolském Wörglu nalézt most s nápisem, že byl postaven právě za pomoci pracovních certifikátů. Ty obíhaly třináctkrát rychleji (některé odhady dokonce mluví až o dvacetinásobné rychlosti a objemu vytvořeného zboží a služeb téměř za patnáct milionů šilinků – pozn. red.) než oficiální měna, a staly se tak katalyzátorem místní ekonomiky. Výnos města z místních daní se během trvání experimentu téměř zdesetinásobil z 2400 šilinků na 20 400 šilinků – lidé totiž platili daně dopředu, jen aby nemuseli kupovat kolek nutný k prodloužení hodnoty certifikátů. Zároveň poklesla nezaměstnanost ve městě z 21 na 15 procent, přičemž ve zbytku země naopak lidí bez práce přibývalo. Noviny psaly o „zázraku z Wörglu“. Z Paříže do tyrolského maloměsta s pouhými čtyřmi tisíci obyvateli přicestoval tehdejší ministr financí a pozdější francouzský premiér Édouard Daladier a z USA zase ekonomický teoretik a poradce americké vlády Irving Fisher. Zároveň se více než stovka rakouských obcí rozhodla, že napodobí příklad z Wörglu. K tomu však nedošlo, protože na základě stížnosti Rakouské národní banky byly pokračování experimentu v tyrolském maloměstě i pokusy o jeho napodobení kdekoli jinde zakázány soudem.
Napadlo nás, že by tohle mohla být cesta. S pomocí prosté matematiky jsme nastavili parametry moderní ekonomiky.
A tak my lidé stvoříme novou čistě elektronickou měnu a ta dostane jméno e-koruna a kryta bude tím nejcennějším - naším životem.
1 živý člověk = 700 000 e-korun.
Z počátku bude kurs e-koruna/Kč 1:1.
S narozením člověka se připíše do celkového objemu 700tis. e-korun a se smrtí se pak 700tis. e-korun odepíše. Vznikne tak nejstabilnější měna světa. Měnu bude spravovat jediná banka: Lidová Centrální Banka (LCB) a jejími majiteli budou ti, kteří poskytují měně krytí - lidé.
Odměnou za krytí a spoluvlastnictví bude 5000 e-korun měsíčně a to pro každého občana, který poskytuje krytí, tedy včetně kojenců.
Prvního dne v měsíci se stejně tak na účty důchodců převedou důchody a dle státního rozpočtu pak prostředky pro všechny státní organizace.
Úvěry poskytnuté LCB jsou vždy bez úroků.
Neplatí se žádné měsíční poplatky.
Zdravá ekonomika, která není zatížena složitými a vysokými daněmi prokáže svou efektivitu a schopnosti. Pracujícím zůstane více prostředků, protože příjem nebude očesán daněmi, sociálním nebo zdravotním pojištěním.

Ale kde se vzaly všechny ty peníze na vyšší důchody, zdravotnictví a vůbec všechno?

Jediná daň, která ve světě e-koruny existuje, je daň z peněz a to ve výši 5%. V poslední vteřině, posledního dne v měsíci se ze všech zůstatků na běžných účtech e-korun odečte 5%. V té chvíli nezáleží, na jakém účtu právě jsou. Jestli je to osobní účet, firemní nebo státní organizace. Stejně tak to může být i centrální účet LCB.

Trochu nudné matematiky pro vysvětlení: dejme tomu, že v ČR žije přesně 10 milionů obyvatel. Celkový objem e-korun je tedy 10 mil. x 700 000 = 7 bilionů e-korun. A z tohoto celkového objemu se každý měsíc přerozdělí 5% a to je 350 miliard e-korun. To je více než trojnásobek současného státního rozpočtu ČR, proto je dost na zvýšení všech výdajů a zrušení všech ostatních daní. Zní to hrozně jednoduše a tak to i je. Peníze jsou jen prostředkem směny zboží a služeb. Je to energie, která dokáže díky lidem vytvořit neuvěřitelné věci. Měna e-koruna je jako voda, která ve věčném koloběhu dává život. Trochu se vypaří, aby mohla v podobě deště spadnout a opět dávat život. Jde jen o změnu vnímání, kdy mi peníze pomůžou zlepšit život nebo je budu držet a každý měsíc mi z nich ubude, ale ku prospěchu všech. Ono z peněz ubývá i dnes, ale neuvědomujeme si to. A není to jen inflací. Problém je, že se to děje ku prospěchu jedinců, nikoli všech. Spravedlivý, vyvážený a přehledný ekonomický systém pro celé lidstvo tak může přinést mír světu a zachránit planetu před jejím úplným vyčerpáním.

Další neméně důležitou součástí je Státní Investiční Fond (SIF). V současné době, mnohem více než kdykoli předtím, nahrazují roboti práci lidí, ale lidé dostávají plat pouze za vykonanou práci, což dříve nebo později způsobí kolaps. Řešením je spoluvlastnictví velkých i menších podniků širokou veřejností. Nelze to udělat nárazově, ale postupně. SIF spravuje vklady od lidí tím nejlepším způsobem: investicemi do strategických podniků, nových technologií a nově vznikajících projektů. Každý tak může získat spravedlivý podíl na technologickém vzestupu a vynalézaví vědci se dostanou k téměř neomezenému zdroji financí. Lidé a vědci tak vytvoří tandem prosperity. Vždyť jakýkoli vynález je vyvinut, aby sloužil lidem a tohle je způsob, jak toho dosáhnout.

Mezi národy a státy existují nejrůznější spory. Jde o ekonomické nebo mocenské spory. Pouhým připojením se k tomuto jednoduchému systému se všechny rozdíly smažou. Každý člověk má ten jeden jediný život a ten jediný má skutečnou hodnotu. O tu hodnotu se dělí se všemi a všichni s ním. Neexistují hranice pro takové myšlení a funguje to mezi čtyřmi tisíci, deseti miliony nebo sedmi miliarda